Vážení a milí rodiče,
Vážení a milí rodiče,
po prvním utkání soutěže mladších přípravek v Kohoutovicích, které jsme prohráli, zaznamenávám různé reakce jak z vašich řad, tak z řad různých lidí fotbal sledujících, a dokonce i v realizačním týmu. Tyto reakce lze klasifikovat od rozpačitých přes udivené až po zděšené, rozhodně však ne jako pozitivní. Ne, že by mě tyto reakce překvapovaly, přesto mám pocit, že je zapotřebí si znovu připomenout některé základní principy a to je důvod, proč vám předkládám tuto úvahu.
Takže co se vlastně stalo? Kluci hráli na hřišti fotbal, jedni dali o pár gólů víc, než druzí. Toť vše. Problém je v tom, že tentokrát to byli naši, kdo dal těch branek méně a tudíž prohráli, na což není zvyklý tým, rodičovský fanclub ani okolní svět. Ale zvykejme si, prohry budou tento podzim častější a mám za to, že jsou v soutěži i lepší týmy, než kohoutovický Tatran.
Princip základní - výsledek není důležitější, než herní rozvoj hráčů. A to je hlavní důvod, proč jsme chtěli hrát tu TOP skupinu mladších přípravek. V minulé sezóně kluci až na drobné výjimky mydlili všechno kolem sebe rozdílem 20 branek a jednak jim k tomu většinou stačilo 50% nasazení, jednak se už ani neradovali z dosažených branek. Pokud bychom hráli skupinu C nebo D, situace by se opakovala, stejně jako naši postoupili o kategorii výše i kluci z dalších klubů a potkávali by se znovu. Zase bychom vysoko vítězili, mohli bychom sebe i kluky plácat po ramenou - ale zároveň bychom se museli ptát, proč že na tréninku mají větší nasazení, než v utkáních, proč se neradují z gólů, proč nejsou tak tvrdí jako vrstevníci z Bohemians či Sigmy...
Princip další - utkání je jen zábavnější forma tréninku. Účast ve skupině A je pro kluky samozřejmě nesmírně těžká, ale současně velice přínosná z hlediska jejich vývoje. Musejí ovšem dostat čas, adaptovat se na ztížené podmínky. Každý souboj s o rok starším (a tudíž těžším, silnějším, tvrdším) protivníkem po nich bude požadovat více úsilí, než byli dosud zvyklí. Soupeři také budou mít více zkušeností, budou častěji trestat naše chyby a sami jich dělat méně. Ale je to nejkratší cesta k uvědomění si právě těch chyb, které ve hře děláme a k jejich odstraňování, je to cesta, která kluky přinutí dávat do hry maximální úsilí a tím se zlepšovat.
Princip trenérské práce - nesledujeme výsledek, ale výkon. Pravdou je, že výkon týmu v Kohoutovicích nebyl zrovna oslnivý. Nicméně to má svoji logiku - nejlepší individuální výkon podali hráči větší, vyspělejší a silově vybavenější, protože právě těmto typům působil ten věkový rozdíl nejmenší potíže. Naopak hráči drobnější, později narození, ti se utkáním doslova protrápili. V souhrnu měli kluci na všechno méně času a prostoru. A to je přesně ono - tyto podmínky je samy přinutí rychleji přemýšlet, rozhodovat se i jednat, naučí je si prostor pohybem vytvořit, a věřte - praxe je efektivnější, než jakékoliv trenérské poučky.
A také princip rodičovský - nekritizujme kluky, povzbuzujme je. Tohle pro ně můžete udělat. Pochválit za sebemenší podařenou věc, za bojovnost, vyhnat jim z hlavy chmury a smutky z porážky. Neřešte jejich chyby, chyby jsou přirozenou součástí jakéhokoliv učebního procesu a na jejich odstraňování musí kluci pracovat s trenéry, ne s rodiči. Nestavte před ně individuální cíle typu "dnes musíš dát 5 gólů" apod. - chcete-li je motivovat, směřujte to k bojovnosti a maximálnímu nasazení.
Ještě bych zmínil mentální stránku této cesty: Někteří hráči mohou jevit známky frustrace, když se nedaří snadno vyhrávat, někteří se mohou kvůli tomu chvilku i trápit, ale většina si už v pondělí nebude výsledky pamatovat. Jen je potřeba kluky naučit, že v tkání samotném nám slzičky nic nepomohou, pocit křivdy je potřeba překonat a to, že hrajeme proti starším, není nespravedlnost, ale výzva pro ty, kdo chtějí být nejlepší. V tomhle mohou působením na kluky pomoci trenérům i rodiče.
Dovolím si závěrem malou prognózu - oč těžší bude pro kluky podzim v soutěži, o to snadnější pro ně budou utkání s vrstevníky např. na minirepublice. Možná to neposune stejně rychle úplně všechny, ale jádro týmu, který má časem hrát žákovskou ligu, to rozhodně posílí.
Takže přeju všem hodně trpělivosti a nezbytnou dávku optimismu!