K poslednímu letošnímu měření sil s kvalitními soupeři z Čech jsme cestovali do Kolína v notně okleštěné sestavě. Z různých zdravotních, logistických či rodinných důvodů nám chybělo 5 hráčů - což měla být výzva a příležitost pro ostatní, aby předvedli své kvality a ukázali, že každý je nahraditelný a síla týmu nestojí a nepadá s několika jednotlivci.

Sparta Brno - FK Benešov 2:3

Poměrně vyrovnané utkání dvou unavených týmů, v němž jsme fatálními chybami darovali soupeři vítězství.

Z pohledu trenérů - předvedené výkony byly převážně tristní. V defenzivě jsme vyráběli spoustu hrubek, které ani jinak dobře chytající Mirek nestíhal napravovat. Směrem dopředu jsme si mnoho šancí nevytvořili a při naší produktivitě není divu, že jsme za 100 minut hry vstřelili pouhých 10 branek. Hlavním rysem naší hry ovšem byla neochota jít do soubojů s nabuzenými protivníky a z toho pramenila herní převaha soupeřů a naše bezradnost. Fotbal je - ať se nám to líbí, nebo nelíbí - kontaktní sport, a kdo má strach se dotknout protihráče, měl by přemýšlet o jiném sportu, např. šachu. Byly samozřejmě i výjimky, které do všeho šly s nasazením, ale na této úrovni prostě nestačí, když maká jeden nebo dva z celé čtveřice. Jako celek jsme působili tvrdě a důrazně asi jako holčičí baletní soubor. Jako trenér si kladu řadu otázek, jak s tím pracovat, ale přiznám se, že jsem poněkud bezradný - na tréninku do sebe navzájem jdou kluci úplně jiným stylem, nešetří se a důraz jim tedy většinou cizí není. Dokonce i v pátečním mistráku si dodali odvahu a hráli slušně tělem proti o rok starším klukům Svratky, což jim přineslo vítěznou odměnu. A o den později je to úplně jinak...