SK Líšeň U8A - Sparta Brno 16:15 (5:8) 

Po delším čase nastalo krásné jarní počasí a v přírodním areálu v Mariánském údolí byly pro fotbal ideální podmínky.

Hned z první akce jsme se ujali vedení, a postupně jsme ho navyšovali. Avšak místo toho, abychom soupeři odskočili výrazněji, chybami vzadu jsme ho udržovali stále v kontaktu. Díky nápadité hře v ofenzivě jsme však stále hýčkali mírný náskok.

Ovšem ve druhé půli se naše defenzivní činnost doslova rozsypala. Líšeň kolem našich hráčů chodila snadněji, než kolem cvičných kuželů (ty aspoň neuhnou). Dostala se do sedla, zatímco my jsme znervózněli a znejistěli. Přestože směrem dopředu jsme byli stále produktivní, hrubek při bránění bylo víc a víc a náš náskok se ztenčoval, až se rozplynul zcela a v závěru bojovní domácí strhli výhru na svoji stranu.

Po mizerném výkonu nám zbyly oči pro pláč.

Z pohledu trenérů - v jistém slova smyslu utkání pravdy, resp. velmi důležitá srovnávací zkouška. Nedopadla dobře. Nebyli jsme horší ve fotbalových disciplínách, ale propadli jsme v odvaze, bojovnosti a touze po úspěchu. V těchto atributech nás domácí předčili. Nikdo z hráčů není taková superstar, aby mohl na hřišti excelovat bez patřičného nasazení, ale právě to jsem u drtivé většiny kluků dnes postrádal. Fotbal je o běhání, ne o kličkování na místě, je to kontaktní sport a vystrčená noha není souboj, ale projev nedostatku odvahy zapřít se do protivníka tělem. Jenže odvaha se těžko natrénuje. Stejně jako další morálně-volní vlastnosti.